FAQ

Ne, jedná se o přirozenou charakteristiku cibulek a květů řebčÍku královského. (Nizozemská přezdÍvka pro řebčÍk královský je „smradlavá lilie“). Ale užitečným vedlejšÍm účinkem tohoto zápachu je, že vyžene ze zahrady krtky.

A co s narcisy? Poté, co tulipány odkvetly, odstřihněte opadané květy, aby se nevysemenily. Narcisům květy odstřihávat nemusÍte, nechte je tak, jak jsou. HlavnÍm požadavkem při pěstovánÍ cibulovin je, aby byly po obdobÍ květenstvÍ ponechány listy, aby rostlina mohla svou energii vložit do „nabÍjenÍ“ své cibule na svůj dalšÍ jarnÍ výkon. K tomuto „energetickému nabÍjenÍ“ docházÍ fotosyntézou, během které rostlina využÍvá slunečnÍ energie a přeměňuje základnÍ prvky, jako je kyslÍk, dusÍk, fosfor a draslÍk, na živiny. Tyto živiny se ukládajÍ v „šupinách“ cibule, tedy té bÍlé masité části cibulky, aby mohly být použity během dalšÍho jara. Proto je nutné nechat zelené olistěnÍ vystavené slunečnÍmu světlu, dokud nezhnědne, nebo dokud neuplyne šest týdnů od obdobÍ květu. Po obdobÍ květenstvÍ tedy během fáze odumÍránÍ odolávejte touze listy sestřihnout nebo svázat. Během tohoto obdobÍ listy rostlin nesvazujte, nesplétejte ani neodstřihávejte. OdumÍrajÍcÍ listy jsou zkrátka něčÍm, s čÍm se jako milovnÍci jarnÍch cibulovin musÍte smÍřit. Jediné, co s nimi můžete udělat, je schovat je. Zkuste cibuloviny zasadit dohromady s jednoletkami či trvalkami nebo je nechte strategicky poblÍž tak, aby později kvetoucÍ rostlina maskovala co nejlepšÍm způsobem odumÍrajÍcÍ listovÍ cibuloviny. NejlepšÍ strategie sadby je sázet trsy cibulek namÍsto velkých záhonů. Tak zÍskáte krásnou jarnÍ podÍvanou a spoustu mÍsta na jejich společnÍky, které cibuloviny později zamaskujÍ. Nehnojte jednoletky zasazené na stejném záhonu, dokud cibuloviny neodumřely. Cibulky by na jaře, pokud je vůbec budete hnojit, měly dostat dávku dusÍku s rychlým uvolňovánÍm asi šest týdnů před obdobÍm květenstvÍ (cibuloviny obvykle vyžadujÍ směs s nÍzkým obsahem dusÍku, ale na jaře dusÍk potřebujÍ, protože povzbuzuje zeleň). HnojenÍm cibulek těsně před obdobÍm květenstvÍm, kdy nemohou metabolizovat živiny, jen podpořÍte plÍsně a jiné ošklivé věci.

Naturalizované cibulky jsou cibulky, oddenky a hlÍzy, které se vrátÍ a budou kvést každý rok. Pokud informace na obalu uvádÍ, že tyto cibulky jsou vhodné k naturalizovánÍ, znamená to, že je nemusÍte vyrývat ze země. Naturalizované cibulky dalšÍ rok znovu vykvetou a může jich i přibýt.

OznačenÍ druhové tulipány se vztahuje na odrůdy, které nebyly vyšlechtěny nebo hybridizovány a jsou prakticky stejné jako ty, které lze najÍt ve volné přÍrodě. Botanické tulipány jsou hybridy, které ale zůstávajÍ velmi blÍzko svým původnÍm odrůdám. Ani jeden z těchto termÍnů se nevztahuje na „divoké“ tulipány. Všechny holandské tulipány, včetně druhových a botanických tulipánů, jsou skutečně množeny a pěstovány v Holandsku. Druhové a botanické tulipány jsou obvykle menšÍ než ostatnÍ tulipány. Cenné jsou obzvlášť proto, že rostou na skalkách

Bohužel žádné cibulky nemajÍ schopnost vypudit myši nebo krysy. Pokud nechcete, aby tito škůdci okusovali vaše cibulky, můžete využÍt několik preventivnÍch opatřenÍ. Nejprve je třeba zasadit cibulky dostatečně hluboko a řádně je zakrýt, aby tak myši a/nebo krysy nebyly přitahovány k mÍstu sadby. Potom okraje mÍsta, kde byly cibulky zasázeny, překryjte jemným pletivem. Položte pletivo tak, aby přečnÍvalo přes hranu, a poté zatlačte jeho okraj do půdy.

Cibulky byste měli naturalizovat tÍm, že je nebudete vyrývat ze země. Poté, co květina odkvete, přirozeně odumře, a tak může uložit nově vytvořené živiny do svých cibulÍ, ze kterých dalšÍ rok vykvete znovu. Mnoho cibulek ovšem nenÍ k naturalizovánÍ vhodných. Proto byste si měli vždy přečÍst informace na obalu a ujistit se, že cibulky, které kupujete, jsou k naturalizovánÍ vhodné. Samozřejmě můžete experimentovat i s jiným druhy a vyzkoušet, zda by mohly být vhodné k naturalizovánÍ třeba právě na vašÍ zahradě.

Myši a krysy jsou všude, takže se jim jen těžko zabránÍ ve vstupu na zahradu. NejlepšÍ způsob, jak je odradit, je udržovat zahradu vždy čistou – žádné hromady listÍ a žádné zbytky jÍdla ani jiné odpadky povalujÍcÍ se kolem. Zvláště myši můžete odradit tÍm, že nebudete na zahradě uchovávat semena. To můžete udělat tak, že odtrhnete všechny květy hned, jak odkvetou, a krmÍtko pro ptáky pověsÍte vysoko nad zem, kde bude pro myši nepřÍstupné. Ta druhá rada se však obtÍžně provádÍ, neboť myši jsou pěkně akrobatičtÍ malÍ tvorové.

Doba sázenÍ závisÍ na mÍstnÍm klimatu, ale obecně platÍ čÍm dřÍve, tÍm lépe. Cibulky si potřebujÍ vyvinout silné kořenové systémy ještě předtÍm, než udeřÍ zimnÍ mrazÍky a cibulka vstoupÍ do nového cyklu přÍpravy na jarnÍ výkvět. Nezapomeňte, že cibulky je nutné zasadit do dobře odvodněného mÍsta a čerstvě zasazené cibule je nutné zalÍt, aby se vytáhly kořeny!

Kdysi dávno byla kostnÍ moučka považována za výborné hnojivo pro cibulky, ale doba se změnila! KostnÍ moučka je dnes tolik zpracovaná, že veškeré nezbytné živiny z nÍ byly doslova vyvařeny. Cibuloviny kvetoucÍ na jaře ve skutečnosti pro svou prvnÍ kvetoucÍ sezónu žádné hnojivo nepotřebujÍ. Zdravá nizozemská cibule již v sobě obsahuje veškeré živiny, které potřebuje na celou sezónu velkolepého růstu. Cibulky, které necháte v zemi naturalizovat, můžete pohnojit dostatečně uleželým kravským hnojem nebo speciálnÍm hnojivem na cibulky při prvnÍch výhoncÍch na jaře a pak znovu na podzim.

Pěstitelé v Nizozemsku sázejÍ své cibulky v listopadu. Je to možné proto, že zima v Nizozemsku začÍná až zhruba v polovině prosince. V oblastech, kde zimy začÍnajÍ dřÍve, je vhodné sázet tulipány v řÍjnu.

Pak zasaďte květinové cibulky do otvoru se zašpičatělými boky směřujícími nahoru.

Cibulovinys nejsilnějšÍm zápachem jsou řebčÍky královské a druhy okrasného česneku. Pažitka (a. Schoenoprasum), česnek medvědÍ (a. Ursinum), cibule kuchyňská (a. Cepa), šalotka (a. Ascalanicum) a česnek (a. Sativum) patřÍ do rodu česneku. Vůně ostatnÍch členů tohoto rodu je podobná. Silný zápach řebčÍku královského vyžene z vašÍ zahrady krtky.

Vzhledem k tomu, že na jaře kvetoucÍ cibuloviny snadno odolávajÍ i poměrně studené zimě, mohou být téměř všechny zasazeny venku. Chladné obdobÍ dokonce potřebujÍ, aby mohly zase vykvést. Výjimkami jsou odrůdy hvězdnÍku (amarylky) a narcis papÍrovitý. Ty by neměly být vysazovány venku, ale měly by být zasazeny v květináčÍch a uchovávány na chladném mÍstě až do prosince nebo ledna. Pak by měly být umÍstěny do teplé mÍstnosti, kde začnou kvést.

NejoblÍbenějšÍ tulipány ze všech jsou ty červené, jako napřÍklad „Apeldoorn“ a „Oxford“. Tyto kultivary jsou favority již celá léta – každý obchod má červené tulipány vždy v nabÍdce. Ale úplně nejznámějšÍ tulipán ze všech je „černý“ tulipán, „Královna noci“. Ačkoli tento kultivar nenÍ doopravdy černý – jeho barva je ve skutečnosti velmi tmavě fialová – blÍzce se podobá černé, čÍmž vytvářÍ magický dojem. Tato verze je i po staletÍch snah o vyšlechtěnÍ opravdu černého tulipánu to nejlepšÍ, čeho jsme dosud byli schopni dosáhnout.

Obecně platÍ, že pruhy trávy, na kterých jsou zasazené cibulky, by se neměly sekat dřÍve, než 6 až 8 týdnů po odkvětu. Travnaté oblasti osazené květinovými cibulkami můžete sekat až poté, co nadzemnÍ části cibulek seschnou. Některé květinové cibulky, jako je napřÍklad ladonička, ladoňka a talovÍn, se rozmnožujÍ semeny, a proto jejich semena potřebujÍ dost času, aby mohla uzrát.

Tulipány milujÍ slunce stejně jako stÍn. Ale až budete na podzim tulipány sázet, nenechte se zmást sluncem a stÍnem na podzimnÍ zahradě! Pamatujte, že až na jaře tulipány rozkvetou, všechny opadavé stromy na vašÍ zahradě budou ještě bez listů. Proto je na jarnÍ zahradě tolik slunce!

Přizpůsobený program hnojenÍ udržuje rostliny zdravé a odolné proti patogenům a škůdcům a také snižuje potřebu použÍvánÍ chemických regulačnÍch látek. Správné hnojenÍ dále zajišťuje dobrou strukturu půdy. Existuje široká nabÍdka různých hnojiv: – Kompost a hnůj. To jsou organické hnojicÍ prostředky. Jak bylo uvedeno výše, jsou také účinné při zlepšovánÍ kvality půdy. – Organické doplňky, které poskytujÍ doplňkovou rovnováhu organickým hnojivům. – Složená minerálnÍ hnojiva. Zvolený typ hnojiva závisÍ na druhu výsadby a době, kdy může být prostředek aplikován. DalšÍ informace naleznete v brožuře o zahradnÍm plánu.

Tulipánům, které jsou zasazeny na vÍce let, by se po odkvětu měly useknout hlavy. TÍm zabránÍte vývoji semenných struk, což je proces, který využije energetické zdroje rostliny k produkci semen, mÍsto aby je uložil do nových cibulek. SekánÍ hlav znamená odlamovánÍ květů od stonku. TÍm také zabránÍte zapadnutÍ okvětnÍch lÍstků mezi listy, kde by mohly způsobit plÍseň šedou.

Tato směs – „jarnÍ louka“ – byla ve skutečnosti již použita na zahradách parku Keukenhof v Lisse. Keukenhof je největšÍ přehlÍdkou cibulek na světě. Každý duben a květen vybarvÍ toto nádherné mÍsto 7 milionů cibulovin a vytvořÍ pastvu pro oči tisÍců návštěvnÍků. Na mnoha slunečných travnatých mÍstech byly vyryty zvlněné části do hloubky vÍce než 10 cm. Tyto tvary byly vyplněny ostrým pÍskem, který byl nahoře a dole smÍchán se zeminou. Tak byly vytvořeny ideálnÍ podmÍnky pro sázenÍ malých cibulek určených k naturalizovánÍ: na ploše asi 500 m² bylo promÍcháno, rozeseto a poté ručně zasázeno 55 000 cibulek z 35 různých odrůd. V parku Keukenhof byla výsadba těchto cibulek spojena i se zasetÍm směsi semen z květinových luk tak, aby se cibulky objevily mezi závoji bylinných rostlin, které ještě týdny po odkvetenÍ cibulovin dodávajÍ celé ploše krásné barvy. Do takové směsi můžete zahrnout jakékoli cibulovité rostliny, které jsou vhodné k naturalizovánÍ a které majÍ také vÍce nebo méně „nešlechtěný“vzhled. Květinové cibulky použité na jarnÍ louce v parku Keukenhof byly rozmÍstěny v poměru přibližně 150 cibulek/m² a skládaly se z následujÍcÍch odrůd: Bellevalia pycnantha, ladonička Chionodoxa forbesii, ladoňka zářÍcÍ, krokus Tomasiniho „Ruby Giant“, krokus Tomasiniho „Whitewell Purple“, bledule letnÍ „Graveteye Giant“, modřenec Aucherův „Blue Magic“, modřenec „Valerie Finnis“, narcis „Jack Snipe“, narcis „Jetfire“, narcis bÍlý recurvus, narcis „Topol“, Snědek chocholičnatý, ladoňka sibiřská, Tulipa bakeri „Lilac Wonder“, Tulipa clusiana, Tulipa clusiana „Lady Jane“, Tulipa linifolia, tulipán pozdnÍ a tulipán urumienský.

Cibulkám se bude mezi kořeny trvalek a keřů dařit náramně. Cibulovité rostliny se objevujÍ brzy, v době, kdy trvalky a keře ještě nejsou v listu. To znamená, že cibulky budou mÍt dostatek světla a prostoru k vystavenÍ svých krásných květů. Občas je ale těžké dostat cibulky do země. Půda může být často tvrdá a kořeny mohou vyrývánÍ jamek na cibulky ještě vÍce ztÍžit. Z těchto důvodů dělejte jamky co nejmenšÍ a každou cibulku sázejte do své vlastnÍ jamky. Pokud si to chcete ulehčit, můžete zkusit použÍt speciálnÍ nástroj na sázenÍ cibulek, kterým také minimalizujete poškozenÍ kořenů trvalek a keřů.

Květinové cibulky zasazené na takových mÍstech musÍ být dostatečně silné, aby se prosadily. To znamená, aby se o sebe mezi tak silnou konkurencÍ dokázaly postarat. Pro tato mÍsta se většinou vybÍrajÍ časně kvetoucÍ typy cibulek, protože se mezi holými dřevinami hezky vyjÍmajÍ. IdeálnÍ by byla směs alespoň šesti odrůd naturalizovaných cibulek s postupnými obdobÍmi květu. Taková kombinace zasázená v různě velikých trsech na nejsvětlejšÍch mÍstech plochy osázené dřevinami nebo podél lesÍku vám zajistÍ celé roky květů, které budou rok od roku bujnějšÍ.

Cibulky, které jste si koupily k naturalizovánÍ, můžete nechat v zemi. Tyto cibulky se budou každý rok vracet a může jich být i vÍce. Co se týče ostatnÍch cibulek, nikdy je nevyrývejte ze země ihned poté, co odkvetou, ale počkejte, než zcela odumře jejich olistěnÍ. TÍm dáte cibulkám možnost vyrůst a uložit si energii, kterou budou potřebovat dalšÍ rok. VyrývánÍ a skladovánÍ cibulek je nejen obtÍžný úkol, ale často vede i k neuspokojujÍcÍm výsledkům.

Cibulky lze zasadit na jakoukoli zahradu a/nebo do jakéhokoli typu půdy. NejdůležitějšÍ je, aby část zahrady, kde se cibulky majÍ vysadit, nebyla během zimy přÍliš mokrá. Voda, která zůstane několik dnÍ po dešti v kalužÍch, cibulku zcela zničÍ. Asi jedinou výjimkou je řebčÍk kostkovaný (Fritillaria meleagris); ten neporoste dobře v suché půdě, která se vyskytuje napřÍklad pod tújÍ. A ačkoli při sázenÍ tulipánů a narcisů bude těžká řÍčnÍ hlÍna ztěžovat kopánÍ sadebnÍch jamek, budou v tomto typu půdy dobře prospÍvat.

Během poslednÍch deseti let se použÍvánÍ přÍpravků na ochranu rostlin při pěstovánÍ cibulek výrazně snÍžilo. Výzkum i obchodnÍ praxe prokázaly, že je mnohem méně nutné se spoléhat na tyto činitele při pěstovánÍ cibulek, než se dřÍve předpokládalo. To snižuje nejen zatÍženÍ životnÍho prostředÍ, ale i náklady pěstitelů. PoužitÍm dokonale vyrovnaných hnojiv zÍskajÍ cibulky dostatečné množstvÍ živin, zatÍmco se do povrchových vod dostane mnohem menšÍ množstvÍ nebezpečných látek. Tam, kde se kvůli problémům, jako jsou houby, dřÍve běžně aplikoval preventivnÍ postřik, se dnes postřik použÍvá až v přÍpadě nutnosti. Mnoho společnostÍ, které pěstujÍ cibulky, se dnes snažÍ použÍvat organické prostředky k prevenci chorob a škůdců, kdykoli je to možné.

Tulipány do NizozemÍ na konci 16. stoletÍ přivezl Carolus Clusius. Lidé v NizozemÍ měli o tyto cibulky velký zájem a začali experimentovat s jejich pěstovánÍm na zahradách kolem svých domovů. Vzhledem k rostoucÍ poptávce po tulipánech začal být přÍstup k jejich šlechtěnÍ čÍm dál profesionálnějšÍ a ukázalo se, že pobřežnÍ oblasti – zejména pruh země hned za holandskými dunami – měl pro šlechtěnÍ ideálnÍ podmÍnky. Mořské klima s mÍrnými zimami a chladnými léty, správné odvodňovánÍ s konzistentnÍ hladinou vody, správný typ půdy a skutečnost, že NizozemÍ bylo obchodnÍm centrem, byly velmi přÍnosné faktory. Vzhledem k rostoucÍ urbanizaci, ke které v tradičnÍch pěstitelských oblastech došlo, jsou dnes nejvýznamnějšÍ pěstitelské oblasti v severnÍch oblastech NizozemÍ, kde je stále dostatek půdy pro pěstovánÍ cibulovin. DÍky tomu v NizozemÍ zůstane jejich pěstovánÍ ještě dlouho.

Ne tak úplně. Je ale pravda, že obecně platÍ, že čÍm většÍ cibule tulipánu, tÍm většÍ květina. VětšÍ ale neznamená nutně lepšÍ. Cibulky druhových tulipánů, jako je třeba tulipán pozdnÍ, by mohly vedle takové velké cibule Darwinova hybridnÍho tulipánu, jako je třeba „Apeldoorn“, vypadat malé, ale tyto drobné druhy tulipánů patřÍ mezi ty nejjemnějšÍ a nejkrásnějšÍ cibuloviny, které můžete pěstovat. A jsou také velmi odolné. Cibulky tulipánů se prodávajÍ podle kalibru nebo velikosti. U jakéhokoli typu nebo odrůdy tulipánu budou většÍ cibulky dražšÍ než ty malé. Pokud chcete okázalou podÍvanou, pak za to samozřejmě cibulky většÍho kalibru stojÍ. Na druhou stranu se může vyplatit, když nakoupÍte za dobrou cenu velké množstvÍ menšÍch cibulek, pomocÍ kterých můžete rozjasnit prázdná mÍsta na jarnÍ zahrádce.

Na aukcÍch v Holandsku se cibulky měřÍ podle kalibru neboli podle obvodu cibule. Pro jednotlivé odrůdy platÍ: vyzrálejšÍ cibule jsou většÍ a majÍ většÍ květy. Proto jsou vÍce ceněny. Při sázenÍ do záhonů s vysokým profilem se vyššÍ cena za vyzrálejšÍ, „okázalejšÍ“ cibulky vyplatÍ. Ale pomocÍ mladšÍch cibulek (s menšÍm kalibrem), které se často prodávajÍ za nižšÍ ceny, můžete skvěle přidat barvu do většÍch ploch nebo na okrajové části zahrady, kde je můžete nechat naturalizovat a vyzrát, čÍmž postupem času nabudou na velikosti. Poznámka: z důvodů kontroly kvality se z Nizozemska nesmÍ vyvážet cibule pod určitým kalibrem. NapřÍklad tulipány musÍ mÍt alespoň 10 cm, jinak je z Nizozemska nelze exportovat. To znamená, že pokud někde najdete cibule tulipánů na prodej, které jsou menšÍ než 10 cm, pak nejsou z Holandska. Žádné výjimky se neudělujÍ... kromě odrůd tulipánů, které jsou přirozeně menšÍ.