Čeleď: agávovité

Původní výskyt: Mexiko

Barva květu: bílá

Období kvetení: polovina až konec léta

Výška rostliny: 90 centimetrů

Hloubka sázení: 8 centimetrů

Vzdálenost sázení: 20 až 25 centimetrů

Zásobní orgán: cibule

Požadavky na světlo: Všechny odrůdy upřednostňují slunce.

Historie

Název rostliny je odvozen z řeckých slov „polios“ (bledý) a „anthos“ (květina). Tento rod zahrnuje i odrůdy, o kterých se ví, že byly pěstovány již celá staletí jako květiny k řezu: bělokvět hlíznatý. Tuto odrůdu znal již Carolus Clusius v 16. století, a verze s dvojím kvetením byla představena v 18. století. Většina odrůd krásně voní.

Použití: Cibule nejsou úplně mrazuvzdorné, a proto by se v oblastech, kde dlouho přetrvávají mrazy, měly ze země vyrývat. V teplejších oblastech se cibule rozmnožují samy. Ve chladnějších podmínkách je lze jednoduše zasadit do květináčů. Sázejte je 8 centimetrů hluboko do 20centimetrového květináče nebo 15 až 20 centimetrů hluboko do 30centimetrového květináče. Tyto květiny jsou ideální jako květiny k řezu.

Různé odrůdy

• Bělokvět hlíznatý: tato květina, známá od roku 1629, se již dlouho používá jako květina k řezu. Její vonné bílé květy, které se rozevírají až do šířky 6 centimetrů, vykvétají na 90centimetrových stoncích. Nejznámější kultivar, „The Pearl“, vytváří dlouhotrvající květy, ze kterých ty první časem upadnou, zatímco se zbytek poupat ještě otevírá, čímž se období kvetení prodlouží.
• Polianthes gracilis: rostlina představená v roce 1879, která má úzké listy a dorůstá do výšky 40 centimetrů. Vytváří bílé květy s voskovitou texturou. Vykvétá na konci léta.
• Polianthes durangensis
• Polianthes geminiflora
• Polianthes graminifolia